Ukážu vám, jak připravit relaxační zónu na zahradě tak, abyste ji opravdu využívali. Ne pár týdnů v létě, ale od časného jara do pozdního podzimu. Píšu to z pohledu někoho, kdo takové zóny klientům staví a vidí, kde se nejčastěji něco pokazí. A co je stojí nejvíc nervů i peněz.
Nejdůležitější informace:
- Největší ztráty peněz pramení z volby špatné firmy. Takové, která chce prodat co nejvíc a co nejrychleji, místo aby poradila a naplánovala podle skutečných potřeb klienta.
- Spěch stojí víc než trpělivost. Nákup všeho najednou, v jedné objednávce, vytváří chyby, jejichž náprava vyjde dráž než rozložení investice do etap.
- Relaxační zónu na zahradě se vyplatí budovat ve třech etapách. Nejprve podklad a povrch, pak zastřešení, nakonec nábytek, osvětlení a doplňky.
- Podklad je základ, na kterém se nesmí šetřit. Špatné spády, slabé podloží a chybějící odvodnění končí výměnou celé terasy po několika sezónách.
- Zastřešení je páteří celé zóny. Na něj se navěšují rolety, stěny, osvětlení a vytápění, proto je třeba ho zvolit s ohledem na to, co přidáte v budoucnu.
- Nábytek a doplňky vybírejte teprve tehdy, když vidíte hotový prostor naživo. Z katalogu se nedá předpovědět, kam dopadá světlo, kde fouká a jak se reálně uspořádá rozmístění sedadel.
- Dobře naplánovaná relaxační zóna na zahradě prodlužuje sezónu z několika týdnů v létě až na půl roku nebo celý rok. Z terasy se stává druhý obývací pokoj, jen na čerstvém vzduchu.
Co je relaxační zóna na zahradě?
Relaxační zóna na zahradě není totéž co terasa. A to je první věc, kterou je dobré pochopit, než začnete cokoli plánovat. Terasa nebo pergola je prostě kus povrchu u domu. Relaxační zóna na zahradě je prostor, který má konkrétní funkci. Budete tam odpočívat, jíst s rodinou, přijímat hosty, číst večer, pracovat ve stínu za horkého dne. Cokoli, co pro vás znamená relaxaci.
Rozdíl je v tom, že terasu můžete udělat bez rozmýšlení, dokonce sami. Vylijete beton, položíte prkna, postavíte dvě židle a je to. Relaxační zónu na zahradě je třeba navrhnout. Promyslet, odkud svítí slunce a v kolik hodin. Odkud fouká vítr. Kde vás vidí sousedé a kde máte klid. Co vás na současné zahradě nejvíc štve a čemu byste se chtěli v nové vyhnout.
Dobrá relaxační zóna na zahradě funguje ve třech rozměrech současně. Dává clonu, tedy chrání vás před sluncem, deštěm, větrem a pohledy zvenčí. Dává komfort, tedy způsobí, že teplota, akustika a světlo jsou takové, že se vám tam chce sedět hodiny. A dává funkci, tedy má uspořádání přizpůsobené tomu, jak ji reálně chcete využívat. Pokud kterýkoli z těchto tří rozměrů chybí, máte hezkou terasu, ale ne relaxační zónu.
A právě to je rozdíl, který u klientů vidím. Ti, kdo věnují čas naplánování těchto tří věcí, využívají své zahrady každý den. Ti, kdo si koupili hezký nábytek a postavili ho na první lepší kus terasy, tam sedí dvakrát za sezónu a (občas) se diví, proč se jim nechce.
Proč většina lidí přichází o peníze při budování relaxační zóny na zahradě?
Nejvíc lidí přichází o peníze ne na materiálech samotných, ale na přístupu. Narazí na firmu, která chce prodat. Ne poradit, ne naplánovat, jen prodat. Co nejvíc, co nejrychleji a co nejdráž. Potřeba klienta jde stranou. Počítá se zisk firmy.
Slyšel jsem to od klientů mnohokrát. Klient přijde s nápadem a odchází s fakturou za věci, které vůbec nepotřeboval. Nebo s konstrukcí, která vypadá hezky na vizualizaci, ale ve skutečnosti nefunguje. Slunce vchází pod špatným úhlem, vítr fouká zboku, déšť zalévá terasu, protože nikdo nemyslel na spády. A nakonec klient sedí na terase a vidí, že něco není v pořádku.
Druhá věc, kterou vidím velmi často, je, když se klient sám dostává do potíží, protože chce všechno hned. Pergola, nábytek, květináče, osvětlení, gril, letní kuchyně. Celá relaxační zóna na zahradě v jedné objednávce, jeden den, jedním nákladem. Chápu to. Opravdu to chápu, protože s firmami je někdy těžké se domluvit a lidé se bojí, že když rozloží investici do etap, nikdo jim to pak nedokončí. Jenže ten spěch stojí peníze. A to konkrétně.
Jak to vypadá v praxi? Klient koupí rovnou celou sedací soupravu, protože ji viděl v katalogu a líbila se mu. Všechno přijede, postavíme, hotovo. Po dvou týdnech se ukáže, že je stůl o půl metru moc dlouhý, pohovka se nevejde tam, kde měla stát, a křeslo zaclání výhled z kuchyně. Souprava je těžká, těžko se přestavuje, prodej použitého nábytku je ztráta poloviny hodnoty. A přitom stačilo počkat a koupit nábytek teprve tehdy, když byly terasa a zastřešení hotové a prostor šlo reálně vidět.
Totéž se zastřešením. Někdo si vybere profil pergoly, protože ho viděl u známých. Neověří, zda je tento profil kompatibilní s bočními roletami, se skleněnými stěnami, se systémem záslepek. Později chce přidat boční stěnu, protože fouká, a ukáže se, že je třeba improvizovat. Všechno se dá udělat, ale vzhled tím trpí. Je vidět, že je to slepenina, a ne ucelený návrh. A za tuhle slepeninu klient platí víc než za řešení udělané rovnou s rozmyslem.
Jak přistupujeme k budování relaxační zóny na zahradě v naší firmě?
U mě to vypadá jinak a myslím, že to odrážejí i recenze klientů. Vždycky říkám totéž. Při výběru z toho, co je na trhu dostupné, se dá pořádně rozjet. Objednat všechno, přivézt, poskládat a uvidíme, jak to dopadne. Můžete se z výsledku radovat, nebo taky ne. Jen proč tak riskovat, když se to dá udělat jinak.
Doporučuji přistoupit k nákupům rozvážně, párkrát se s tou myšlenkou vyspat a udělat to popořadě. Nejdřív věci, které jsou základem. Teprve potom zbytek.
První etapa, podklad a povrch
Začínám vždycky od podloží. Dělám u klienta celý podklad na hotovo, bez jakéhokoli zásahu z jeho strany. Můj tým se stará o všechno. Dovoz materiálů, výběr, provedení. Na straně klienta zůstává jen jedno rozhodnutí, jak má vypadat horní povrch. Zda kompozitní prkno, dřevěná terasa, dlažba, nebo zámková dlažba. To vybírá klient, protože to vidí každý den a musí se mu to líbit.
Podklad není etapa, na které se dá šetřit. Tady se rozhoduje o trvanlivosti celé relaxační zóny na zahradě. Špatné spády znamenají stojatou vodu po dešti. Slabé podloží znamená prkna, která po dvou sezónách začnou pracovat. Chybějící odvodnění znamená hnijící prkna a výměnu celé terasy po pěti letech. Tyto úspory na začátku dokážou později stát třikrát tolik.
Druhá etapa, zastřešení
Druhou etapou je zastřešení a tady se klient musí zastavit. Je to okamžik, ve kterém nejčastěji vidím chyby. Zastřešení není jen strop nad hlavou. Je to páteř celé relaxační zóny na zahradě, protože se na ni později navěšuje všechno ostatní. Boční rolety, skleněné stěny, osvětlení, ohřívače, někdy závěsy.
Pokud zastřešení na začátku zvolíme špatně, později je problém s konfigurací stěn, výplní, doplňků. Ne všechny profily pergol jsou kompatibilní s jinými řešeními. A tady znovu, všechno se dá udělat, ale vzhled trošku pokulhává. Je vidět improvizace místo uceleného systému.
Proto si v této fázi musí klient odpovědět na několik otázek. Čeho vlastně chce v konečném výsledku dosáhnout. Zda má být relaxační zóna na zahradě otevřená a vzdušná, nebo uzavřená a využívaná i na podzim. Zda tam mají být rolety. Zda plánuje v budoucnu skleněné stěny. Zda chce LED osvětlení zabudované v profilech. To jsou rozhodnutí, která je třeba udělat teď, protože potom už je pozdě.
Jak připravit relaxační zónu na zahradě tak, aby se tohle všechno naplánovalo? Nejlépe vybrat firmu, která vám tyto otázky položí dřív, než něco prodá. Pokud vám na první schůzce hned ukazují nabídku a neptají se, jak chcete tento prostor využívat, měl by to být varovný signál.
Třetí etapa, nábytek, osvětlení, doplňky
Stejná logika platí pro zahradní nábytek. Klient chce při prvním nákupu už všechno. Sedací soupravu, stůl, křesla, květináče, lucerny. Jenže teprve když podlaha a zastřešení stojí, je reálně vidět, kolik je místa. Z které strany dopadá světlo a v jakou dobu. Kde fouká a kde je ticho. Odkud se na zahradu dívá nejlépe.
Mám klienty, kteří přiznali na rovinu, že kdyby nábytek koupili hned, koupili by úplně jiný. Protože teprve po měsíci sezení v hotové relaxační zóně uviděli, že stolek měl být trošku jiný, delší, že polštáře v jiné barvě a tvaru by se hodily lépe a že křeslo mělo být otočené na jinou stranu.
Samotný výběr barev je také částí na straně klienta. Ne každý to vidí ve fázi nápadů v hlavě. Může se zdát, že je všechno krásné a hezky spolu ladí, a pak něco skřípe. Hra světla na zahradě je velmi důležitá a nedá se předpovědět z katalogu. Je třeba ji vidět na místě.
Proto doporučuji etapovitost. První etapa, druhá etapa, třetí etapa. Pak se dá všechno v klidu doladit. Změnit barvu polštářů, přidat květináč, posunout lampu, koupit jiný stůl. Pokud objednáte všechno najednou, bohužel vaše relaxační zóna na zahradě nemusí být takovým relaxem, jakým měla být. Teoreticky bude všechno nové, hezké a sladěné. Ale když si večer sednete a rozhlédnete se kolem, napadne vás, že byste přece jen něco změnili. Jen už to nezměníte, protože je všechno čerstvě koupené a ztráta při prodeji by byla obrovská.
Spěch není nejlepším rádcem u relaxační zóny na zahradě. Je to místo, ve kterém máte strávit stovky hodin během následujících deseti nebo patnácti let. Opravdu se vyplatí věnovat mu dva, tři měsíce plánování místo nákupu všeho během jednoho víkendu.
Kontaktujte nás a naplánujeme vaši relaxační zónu po etapách. Přejít na kontakt
Co přináší dobře naplánovaná relaxační zóna na zahradě
Řeknu to na konkrétním příkladu. Teď, když píšu tato slova (v květnu), je venku asi 12 až 15 stupňů. Průměrně příjemně, spíše chladno. A u mě pod zastřešením, na terase, je 22 stupňů, protože slunce během dne prohřálo celý prostor a teplo zůstalo pod střechou. Můžu si sednout, pít kávu, pracovat, číst. To je květen. Dřív na jaře jsem to taky využíval. A na podzim to budu využívat až do listopadu.
To je rozdíl mezi obyčejnou terasou a relaxační zónou na zahradě udělanou s rozmyslem. Obyčejná terasa je léto, pár týdnů, kdy je krásně teplo. Dobře naplánovaná zóna je půl roku, někdy dokonce celý rok. Ze zastřešení, které mělo být obyčejným stropem nad terasou, se stává druhý obývací pokoj. Jen venku, s výhledem do zahrady, se vzduchem a světlem.
Funkčnost, nejen vzhled. Žádné potíže s deštěm, větrem, sluncem ve špatnou dobu. Prodloužená doba užívání v měřítku roku. To jsou věci, které na katalogových fotkách nejsou vidět, ale právě ony rozhodují, zda budete tento prostor opravdu využívat, nebo bude stát prázdný.
Nejdůležitější věci k zapamatování
Mám-li to všechno shrnout do několika vět, řekl bych to takhle:
- Vyberte firmu, která se ptá, než prodá. Pokud vám na první schůzce ukazují nabídku a nekladou otázky ohledně toho, jak chcete zahradu využívat, jděte dál.
- Dělejte relaxační zónu na zahradě po etapách. Nejprve podklad a povrch. Pak zastřešení s ohledem na to, co budete chtít v budoucnu přidat. Nábytek, doplňky a barvy teprve tehdy, když prostor vidíte naživo.
- Nekupujte všechno najednou. Vím, že je pokušení mít hned celou sadu. Jenže tato sada koupená z katalogu jen zřídka odpovídá skutečnosti. A výměna stojí víc než trpělivost.
- Ptejte se na kompatibilitu. Profily pergoly, rolety, stěny, osvětlení. To všechno k sobě musí systémově pasovat, a ne být slepeninou z různých zdrojů. Jinak dostanete prostor, který funguje, ale vypadá jako slepená sestava.
- Relaxační zóna na zahradě není víkendový projekt. Je to místo, které vám má sloužit léta. Dejte si čas, abyste to udělali dobře. Vyberte firmu, která chápe, že vaše potřeba je důležitější než jejich rychlý prodej. A radujte se z toho, že máte druhý obývací pokoj na čerstvém vzduchu, který využíváte od dubna do listopadu, a ne pouhých pár týdnů v létě.
